Přečtěte si

Stojíme-li před otázkou, jaká okna zvolit ať už při stavbě nového domu či rekonstrukci, stojíme nejdříve před rozhodnutím, zda dřevěná či plastová. Z hlediska vlastností, které od okna vyžadujeme, tedy vodotěsnosti, prostupu tepla i tlumení hluku zvenčí, se kvalitní výrobky z těchto materiálů v zásadě neliší. Pro plastová okna hovoří jejich povrch, který není třeba pravidelně renovovat, a obecně i nižší cena.

Úspory tepla hrají prim

Okna nemohou zůstat pozadu za současným nejsilnějším trendem ve stavebnictví – snahou o maximální úspory tepla. Musí se proto zlepšovat jejich tepelně izolační vlastnosti tak, aby se co nejvíce přibližovaly parametrům obvodového pláště domu. Jinak se stanou obrovským zdrojem úniku tepla. O tom, jak dobře okna izolují, rozhoduje jak kvalita zasklení, tak rámu. Tepelně izolační vlastnosti se udávají pomocí součinitelů tepelné prostupnosti U, a to jak pro celé okno (Uw), tak pro sklo (Ug) i pro rám (Uf). Vybíráte-li okno, všímejte si pečlivě těchto údajů, někteří prodejci mohou záměrně udávat pouze hodnotu zasklení, která může vyvolat příznivější dojem. Rozhodující je hodnota Uw, tedy celého okna. Čím nižší, tím okno lépe izoluje.

Záleží na konstrukci

Samotný plast má oproti dřevu horší tepelně izolační vlastnosti, a proto o tom, zda se mu vyrovná, ba ho předčí, rozhoduje i konstrukce rámu. Vytvářejí se komorové profily, kde vzduchových komorách působí vzduch jako izolant. Od původních dvou či tří se dnes dostali výrobci až k osmikomorovým systémům. Neplatí však úměra, že čím více komor, tím lépe, záleží na celém systému, nejběžnější jsou pěti až sedmikomorové profily. Další zvyšování počtu komor, aniž by se zároveň zvětšovala stavební hloubka profilu, už nemá na tepelnou prostupnost okenního profilu zásadní vliv. Tepelně izolační vlastnosti okenního profilu se mohou dále zvýšit vyplněním komor tepelným izolantem. Zvyšují se i normové požadavky, na počátku devadesátých let vyžadovala norma Uw menší než 2,9 W/m2K, nyní nesmí přesáhnout Uw nových oken hodnotu 1,7 W/m2K. Toho se dá dosáhnout poměrně snadno, stačí si pořídit pětikomorová plastová okna s běžně používaným dvojitým zasklením. Doporučená hodnota je však 1,2 W/m2K, okna pro nízkoenergetické a pasivní domy by měla mít Uw ještě nižší. Plastová okna nejlepších parametrů dosahují hodnoty Uw až 0,6 W/m2K.

Rám okna musí nést váhu přinejmenším izolačního dvojskla, tedy více než 30 kg/m2, a zároveň zachytit zatížení silným větrem.

Z uvedených údajů vyplývá, že ani relativně nová plastová okna nemusejí zdaleka vyhovovat dnešním požadavkům na zateplení domu. Proto uvažujete-li o zateplení svého domu, nechte si prověřit i kvalitu současných oken.

Sklo je základ

Prosklení tvoří až osmdesát procent plochy okna, má tedy zásadní vliv na konečnou kvalitu okna. Zasklením se plastová okna neliší od dřevěných, v dnešní době je standardem dvojsklo typu 4-16-4, což znamená 4 mm silné sklo, 16 mm mezeru vyplněnou vzduchem nebo netečným plynem a opět 4 mm silné sklo, vzduchotěsně spojené do jednoho celku trvale pružným tmelem. Nejnověji se však stále častěji používá trojsklo v šířce 36 a více milimetrů, pro pasivní dům je třeba volit zasklívací drážku o šířce 44 mm (opět se sklem silným 4 mm). Izolační trojskla plněná argonem dosahují Ug až 0,6 W/m2K, plněná kryptonem dokonce 0,5 W/m2K.

Vzdálenost mezi skly vymezují distanční rámečky, které také ovlivňují vlastnosti okna. Původně používaný hliník zhoršující tepelnou izolaci při okraji zasklení se nahrazuje takzvanými teplými rámečky – nerezovými a plastovými rámečky. Nově se používají plastové kompozitní distanční pásky vyztužené nerezovým vlnitým páskem pro zajištění stability, Swingle Strip, nebo na bázi silikonové pěny – Super Spacer.

Nároky na pevnost

Rám okna musí nést váhu přinejmenším izolačního dvojskla, tedy více než 30 kg/m2, a zároveň zachytit zatížení silným větrem. Samotný plastový rám větších oken (zhruba více než 0,8 x 0,8 m) by takové zatížení neunesl. Proto se do profilů vkládají ocelové vyztužující profily, které však zhoršují tepelně izolační vlastnosti rámů. Vyvíjejí se proto materiály, které unesou tuto zátěž i bez výztuže, zpravidla se jedná o směs PVC a skelných vláken. Ke zvýšení tuhosti okenního křídla je možné využít samotného skla, a to pomocí technologie vlepování skel, která umožňuje výrobu oken větších rozměrů bez výztuhy, tedy bez tepelného mostu, kterým se výztuha může stát. Vlepené sklo se však obtížněji vyměňuje. Vyrábět bez omezení okna až na výšku podlaží dovoluje spojení dvou materiálů – PVC a hliníku. Vnější povrch je hliníkový, vnitřní z PVC. Zde je však nevýhodou vyšší cena. 

Těsnění a větrání

Kolik vzduchu bude unikat netěsnostmi mezi okny, udává třída spárové průvzdušnosti – od 1 až 4, čím vyšší, tím je okno těsnější. Okna mohou být vybavena pouze dorazovým těsněním, výkonnější je však kombinace se středovým těsněním. Jak budou okna odolávat současnému působení větru a deště – tak zvanému hnanému dešti, označují kódy 7A, 8A a 9A a dále písmeno E s číslicí označující sílu větru, například E1050. Čím vyšší kód, tím vyšší odolnost.

Systémy s dorazovým těsněním dosahují odolnosti 750 pascalů, se středovým až 1500 Pa. Za běžných podmínek rozdíl moc nepoznáte, ale přijde-li vichřice, může jít o vyplavený nebo suchý byt. Dokonalé utěsnění však s sebou nese problém s nedostatečnou výměnou vzduchu v místnosti. Okenní kování proto umožňují tak zvanou mikroventilaci, to je vytvoření malé štěrbiny, která simuluje netěsnost starých oken. Jde zpravidla o čtvrtou polohu kliky. Jiné systémy jsou vybaveny větracími klapkami, které fungují na principu rozdílného tlaku venku a uvnitř domu.

Plastové profily mají oproti dřevěným tu výhodu, že vzduch jimi může procházet a tím se ohřívat. Tyto pomocné systémy však nenahrazují klasické větrání. Nevětráte-li, v místnosti se hromadí vlhkost, která vzniká provozem domácnosti i z vašeho vlastního dechu, nehledě na nedostatek záporných iontů – tak zvaný vydýchaný vzduch. Pořídíte-li si kvalitní těsná okna, musíte myslet na pravidelné větrání několikrát denně po dobu alespoň pěti minut, nejlépe průvanem. Pak nestačí vychladnout stěny. A nezapomeňte na tuto dobu ztlumit topení, pokud nemáte chytrou regulaci, která tak učiní za vás. Anebo svěřte větrání vzduchotechnice – řízenému nucenému větrání, nejlépe s rekuperací, tedy zpětným získáváním tepla z odcházejícího vzduchu.

Jakou barvu?

Výhodou plastových profilů je jejich široká barevná škála. Můžete si je dopřát nejen bílé, ale imitaci dřeva či barevné. Nejrozšířenější metodou barvení se stalo kašírování potištěné PVC fólie na těleso profilu. Měkčená fólie je opatřena dezénem, a okno tedy připomíná dřevo nejen svou barvou, ale i strukturou. Další metodou je koextruze. U tohoto procesu se při výrobě profilů zároveň s PVC spoluvytlačuje i tavenina akrylátu v požadovaném barevném odstínu. Téměř neomezené barevné možnosti nabízejí okna kombinovaná z plastu a hliníku.

Profily z regenerátu?

Plastovým oknům se někdy přičítá menší ohleduplnost vůči životnímu prostředí. Tento materiál je možné recyklovat, avšak na druhou stranu vznikají obavy z kvality takových oken. Pro výrobu oken se používá jen materiál, který vzniká jako odpad při výrobě oken, tedy takový, který byl jednou roztaven a extrudován. Používá ho skrytě či viditelně většina výrobců a v případě kvalitní výroby už v současnosti nemá negativní vliv na jakost oken. Okna, která již byla instalována a materiál může být znečištěn, se recyklují jiným způsobem, na výrobu méně náročných výrobků než okna.